LUBOMÍR KIRMAN

SKOK DO TMY

Tuto knihu jsem četl doslova jednou slinou.

Autor v ní velmi výstižně zachycuje příběh hluboké vnitřní proměny hlavního hrdiny Tibora – muže středního věku, na jehož počátku byl zoufalý pokus o sebevraždu, nedotažený však do konce. Velké životní rozčarování, znechucení dosavadním životem, řada zásadních osobních i rodinných selhání, to vše jej přivedlo na okraj propasti, ze které není návratu. A stačí k tomu udělat jediný krok. Buď, a nebo. Řízením osudu se mu do života v rozhodující okamžik dostává Kristýna – žena, která se postupně stává hlavní průvodkyní na cestě k jeho velké vnitřní proměně z úplného dna, ze stavu bezmocné lidské trosky plné bolesti, pýchy a životní slepoty až ke znovuzrození se do života, do muže oplývajícího pokorou, uznáním, vášní a zájmem pro vše a všechny okolo něj, mírem a vnitřním klidem, radostí a přátelstvím. Silnou stránkou se mu stává také seberealizace – schopnost uskutečňovat si své sny, často prostřednictvím spolupráce s jeho kamarády a lidmi, které to k němu „samo“ přitahuje.

Kniha mě zaujala skvělým prokreslením vnitřních světů a myšlenkových pochodů jednotlivých postav, ze kterého lze konstatovat, že něčím podobným si v životě projde velká většina z nás.

Kniha mě už po několika málo odstavcích zaujala nečekaně vtahujícím příběhem. Doslova jsem hltal odstavec za odstavcem, abych se dozvěděl, co se bude dít dále, jak to a to dopadne nebo také jaká bude Tiborova odpověď na Kristiinu zajímavou a netradičně položenou otázku. Už po pár stranách zjistíte, že příběh má velmi příjemný, hladký spád, že se nikde nic nezdržuje zbytečným podrobným popisem ani kudrlinkami, které sice v mnoha případech uměle přidávají na počtu stran knihy, ale čtenáře to ničím neobohacuje.

Autor píše příběh velmi citlivě, jakoby s ohledem na nás, kdo tuto knihu čtou. Příjemně v něm dávkuje informace tak, aby nám nezahltil hlavu, přitom sdělil všechno podstatné, a přitom aby příběh hladce plynul, měl atraktivní vývoj a dynamiku.

Jistě pochopíte, že nebylo nic těžkého vcítit se během četby do jednotlivých postav. Celý čas jsem kupříkladu Tiborovi držel palce, aby našel své Světlo teprve až na konci pomyslného tunelu, nikoliv před tunelem. Kristýně jsem zase držel palce, aby zůstala „slepá“ a neprokoukla svou povýšenost, pýchu a prázdnotu dříve, než Tiborovi vyjeví vše podstatné, co už jej bude samo schopno nenávratně přivést až ke znovuzrození.

Kniha mě zaujala také autorským stylem, jakým ji autor Luboš Kirman napsal. Připomíná mi v mnohém styl psaní celosvětově známého Dana Browna, jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů v posledních letech.

Dovolte mi doporučit vám tuto knihu pro její hladký příběh, autorský styl i silné poselství pro každého z nás o skutečné hmatatelné šanci na velkou vnitřní proměnu sebe sama i světa, i kdyby jen krok od hrany propasti. Odvážit se pustit a nechat se vést …

S úctou k autorovi i k vám, čtenářům

Marek Ščotka

Marek Ščotka
lektor, kouč a terapeut

© 2020 Lubomír Kirman
Vytvořeno Christoph Media Company